Červenec 2013

Těžké Přiznání

29. července 2013 v 19:13 | Twotika |  Depresivní
Příběh psaný nejdříve na papír, který jsem dnes objevila a potěšilo mě to... i když je to spíše smutný příběh.

Těžké Přiznání

Je to už hodně dávno co se mladé Elizabeth tohle stalo, ale do téhle doby to nikdo nevěděl. Mladá Elizabeth Partsonová jednou šla do tanečních a tam potkala krásného kluka jménem Deniel Mistons. Nikdy si nemyslela, že by pro nj mohla být přitažlivá. Jenže on jí k tanci vyzval a už jí nikomu jinýmu "nepůjčil". Pan Mistr je sice rozháněl od sebe, ale bylo to marné. Vypadali jako dvě hrdličky. Takhle to šlo několik týdnů. Chodili spolu, drželi se za ruce, líbali se, ale ještě se nemilovali. Elizabeth nechtěla. Byla to křesťanka, která se chtěla milovat až po svatbě. Deniel na ní netlačil. Byl to pohodoví kluk. Už byli zasnoubení a měli den před svatbou. Byla to láska jako trám veliká. Jen kdyby nechodila přes ten park. Právě se vracela od kámošky domů. Jenže z nenadání se vedle ní objevil muž a dotíral na ní. Měla prý jít s ním, že si užijí. Přesně věděla, co po ní chce a tak slušně odmítla, že je křesťanka a že je zasnoubená. On na ní pořád dotíral. Pořád jí nutil. Jenže, jemu došla trpělivost. Elizabeth byla křehká dívka, která se neuměla bránit. Řekl jí, že když se jí chce odporovat, tak teď nebude moct. Zatáhl jí za nejbližší keř a znásilnil jí. Druhý den jí nemohl nikdo najít. Jenom její kamarádka věděla, kde by se mohla nacházet. Zašla do parku a tam na lavičce jí viděla sedět a brečet. Sedla si k ní a její kamarádka Samantha se jí začala vyptávat. Ona neodpovídala. Deniel jí odvezl do nemocnice, tam zjistili, že je zdravá, ale doporučili jí psychologa. Po pár letech se Denielovi svěřila, protože procházeli okolo téhož muže. Deniel to ihned nahlásil. Když už měla Elizabeth čisté svědomí, tak se vzali. Bylo jim potom spolu dobře. Dokud se nestalo to samé její dceři Eleně.

Wolves Fortune aneb Vlci Štěstěny 2.

29. července 2013 v 14:10 | Twotika |  Bláznění aneb nadpřirozeno vede

Tak a tady je pokračování Wolves Fortune aneb Vlci Štěstěny


Všichni na mě upřeli zvědaví pohled. Zírala jsem doprotřed jako vyjevená. Byla to má nejoblíbenější zvířata nebo mám halucinace? Postava, tedy mužská postava která mě sem doprovodila, na mě koukala ze všech nejupřeněji. Najednou mi bylo jasné že nemám halucinace. Všichni čekali. Já jsem se hnula doprostřed kruhu. Byli to vlci, ti co na mě koukali z prostřed kruhu. Přiblížila jsem se ještě o jeden krok a všichni ostatní už se věnovali svému. Jen vlci na mě upřeně koukali a muž, který mě sem doprovodil. ,,Jsi mezi námi. Konečně." promluvil jeho mužský hluboký hlas. ,,Jak konečně? Já o vás nikdy nevěděla." odpověděla jsem mu nechápavě. ,,Tvoji rodiče," řekl ironicky, ,,Nejsou tvoji praví rodiče. Své pravé rodiče máš někde mezi námi." řekl mi a já vykulila oči. Co to plácá? Jací praví rodiče? Já mám pravé rodiče doma! Neběřila jsem mu ani slovo. ,,Ještě mi řekněte, že mám dvojče a ..." nedopověděla jsem, protože naproti mě se objevila stejná dívka jako já. ,,Mě asi vomejou" řeknu a zírám na dívku. Pak se jeden z vlků postaví přede mě a promění se v člověka! ,,Co?!" byla jsem úplně vykolejená. ,,To je jako můj otec?" zeptám se muže. On přikývne. ,,A vy jste kdo?" zeptám se ho opovrživě. ,,Já jsem tvůj snoubenec." řekne. ,,Děláš si srandu nebo co? To to tady je jako ve středověku?" Všichni se na mě kouknou a kývnou. Jsem tak vykolejená, že omdlím.

Pokračování příště!

Poznání krásy 1.

29. července 2013 v 12:55 | Twotika |  Normální a ani moc nezblázněné...
Příběh z nudy...


Jednoho krásného dne se patnáctiletá Kamila zajde podívat na střední školu se zaměřením na dostihové koně, aby se stala žokejkou. Uměla dobře jezdit na koni. Žila na koňské farmě a od té doby co se naučila chodit, tak jezdila na koních. Od téhle doby měla jistý cíl. Chtěla být profesionální žokejkou a rodiče? Rodiče jí to různě vymlouvali, ale marně. Kamila měla sen a ten se nikdy nezměnil. A teď se jí život snad změní. Radostně vkročila do této školy a vzala si přihlášku. Měla to celkem kousek. Táta na ní čekal před vchodem. Když vyděl její šťastný pohled, musel se usmát. Kamila se na něj také usmála. Už hledala tužku, ale otec jí zarazil. ,,Počkej, vyplníš to doma." řekl jí s úsměvem a už nasedal do auta. Kamila běžela si také rychle nasednout a už se vezla k domovu. Celá netrpělivá seděla v autě a čekala až dojedou domů. Vysedala hodně rychle a už seděla u stolu a vyplňovala přihlášku. Pak jí to otec podepsal a mohla jí odeslat. Sháněla obálku a známku. ,,Jen zajdu na poštu a hned jsem tu!" křikne na mamku a běží na poštu. Když se vrátí, tak si jde obstarat svého psa Krasta a koně Kramstona a Luigiho. Kramston je arabský, starý valach, kterého jezdila jako malá. Luigi je dvouletý anglický plnokrevník (A1/1). Je to velké černě zbarvené šídlo. Kamila ho ale zvládá dobře.

Upíří -> Vampires

28. července 2013 v 21:51 | Twotika |  Upíři

,,Cože to?? Upíři? Nebo snad Vampíři?? Co to meleš?!" ptala se mě jedna nejmenovaná osoba. ,,Koukni se na The Vampire Diaries nebo Stmívání a pochopíš. Přečti si knížky a budeš věřit." odpověděla jsem jí.

Proč? Co jsou zač? Existují? Jsou to jen vymyšlené bytosti nebo skutečnost? - Takovéhle dohady panují všude, kdo se o to zajímá. Někdo věří, že jsou (už nejsem takový blázen, ale přiznám se, že ještě trochu věřím) a ti druzí je považují za blázny. Jenže co je vlastně pravda? Jsou různé dohady a vlastně existoval Dracula? Nebo spíše existoval a byl to upír nebo to byl jen výmysl a byl to normální člověk? Jenže tohle jsou jen otázky. Teďka o "těch záhadných tváří" něco řekneme a posuďte sami.
Jsou to bledé tváře, kteří pijí krev. Nemusí pít jen lidskou krev, ale i zvířecí. Jsou krásnější než ostatní lidé, jenže oni jsou nesmrtelní a nestárnou. Jestli byli proměněny v 18-ti letech, tak už nezestárnou ani o minimum. Jsou strašně rychlí a studení. Jejich nepřátelé jsou vlkodlaci (budou v dalším článku), ale ne zase tak hrozní nepřátelé. Jen si navzájem "smrdí". Také jsou silní a člověka dokáží zabít jednou rukou a druhou budou popíjet drink. Dají se zabít jen useknutím hlavy a spálením a nebo probodnutím srdce.

Tak co? Chtěli byste být upírem a věříte v ně nebo ne??

S pozdravem Twotika! :DD

Hudba a hokej

26. července 2013 v 22:16 | Twotika |  Hudba a hokej
Ano, ano... Vím že tato rubrika k sobě nepatří, ale nechtěla jsem to mít miliony rubrik, takže je to takhle. Ano, ráda poslouchám hudbu a sleduju hokej. Hudba a hokej podle mě k sobě patří. Jestli budete chtít vědět důvod napište a třeba sem nějaký ten článek dám.
Něco k hudbě bych mohla říct, ale až někdy jindy. Teď probereme hokej. Fandím týmu HC ČSOB Pojišťovna Pardubice a nikdo to nezmění. Také fandím Bostonu. Možná někdy i Česku, ale to jenom když vyhrávají. Takže skoro nikdy :D. Nechci Čechy urážet, ale co. No tak já už končím a zase v příštím článku!!

S pozdravem Twotika :DDD

Wolves Fortune aneb Vlci štěstěny 1.

26. července 2013 v 22:05 | Twotika |  Bláznění aneb nadpřirozeno vede

Vítejte u mého prvního dílu Wolves Fortune aneb Vlci štěstěny


Tohle je můj první vyjímečný den. Od tohohle dne se mi děli samé dobré i zlé věci. Jenže nesmím předbíhat. Začalo to úplně nevinně. Jako každý den jsem šla po škole na procházku na svou oblíbenou skálu. Jenže dnes byl úplněk a už byla tma. Chodila jsem sem i po tmě. Místo bylo hodně světlé i v noci a nebála jsem se, protože jsem to tu znala. Prošla jsem známá místa a usedla na skálu. Pokaždé jsem zavřela oči a přemýšlela. Dnes ne. Dnes jsem koukala na měsíc, který byl hned nade mnou nad lesem. Nelze rozvíjet ten pocit, když jsem to zažila poprvé. Teď vím, že to bylo štěstí. Rozkoukala jsem se po okolí a chvíli mžourala z jasného svitu měsíce. Najednou jsem soatřila člověka. Lekla jsem se a vyskočila na nohy. Hodně dlouho jsme na sebe koukali a já už věděla, že mi nechce ublížit. Kdyby mi chtěl ublížit, tak už to udělá. Naposledy se na mě podíval a vykročil. Nevěděla jsem byl-li to kluk či holka. Prostě jsem vykročila za ním a následovala ho daleko do křoví a do nejvyšších skal. Nevím kde se tam vzali, ale byli vysoké a, zdálo se mi že jsem blázen, obydlené. Bylo tam hodně lidí. Vkročila jsem do středu skal a spatřila něco úžasného...

Pokračování příště!



Kecko

25. července 2013 v 17:14 | Twotika
http://miniaplikace.blueboard.cz/chatboard-ontario.php?id=287122

Kdo chce tak tam přijde a pokecá s lidmi co tam budou ;)

Nuda, nuda a zase nuda...

25. července 2013 v 16:56 | Twotika |  Blbosti

No co to tu vlastně píšu nuda o prázdninách? Neexistuje!

Tohle mi tvrdí má starší sestra. Chyba! Nuda o prázdninách bohužel existuje. I když tu mám kámošky se kterýma mohu kdykoliv ven. Ano, nuda u mě působí od rána do večera a to se mám ještě starat o své štěně. Jenže, štěně pořád spí, takže smůla no. Jelikož se nudím, tak tu napíšu něco málo o tom jak zabíjím nudu já.
Takže někdy si stáhnu film a jsem na internetu. Také si někdy pouštím hudbu hodně nahlas. A nebo si lehnu na postel zavřu oči a buď si čtu a nebo si nasadím sluchátka a poslouchám hudbu. Nebo taky přemýšlím. Jednoduché zabavení je přemýšlet nad nemyslitelnými věcmi a to pak nuida zmizí rázem. Začnete se smát, pokud jste povahy jako já, tak nudu zaženete jak budete chtít. Je to hodně srandovní občas.

To je všechno.
Vaše Twotika.


Pojď, provezu Tě!

25. července 2013 v 16:25 | Twotika |  Ostatní
Vítej cizinče,
musím tě tu s radostí přivítat, protože nečekala jsem nic jiného než smůlu a žádnou navštěvovanost. Blog bude zaměřen na to co mám ráda a tak různě. Doufám, že se tu ještě zastavíš, aby si se dozvěděl/a něco dalšího.

S pozdravem Twotika.