Srpen 2013

Jak jsi mohl?!

23. srpna 2013 v 17:31 | Twotika |  Trochu normální

Toto doporučuji přečíst všem pejskařům. Příběh není psán mnou a je kopírován od pravého majitele! Jsou na něj vztahovaná autorská práva a tak vždy kopírujte s poznámkou autora!

Když jsem byla štěňátko, zabavila jsem tě svou hravostí a rozesmávala jsem tě. Nazýval jsi mě svým děťátkem a přes mnohé rozkousané boty a jiné pohromy jsem se stala tvým nejlepším přítelem. Vždy, když jsem byla zlobivá, pokýval jsi nade mnou prstem a zeptal jsi se: "Jak jsi mohla?!" - ale nakonec jsi mi vždy odpustil, povalil jsi mě na záda a poškrábal na bříšku.

Moje výchova k čistotnosti trvala trochu déle, než jsi předpokládal, protože jsi byl hrozně zaneprázdněný, ale spolu jsme to zvládli. Pamatuji si ty noci, když jsem byla přitulená v posteli k tobě, naslouchajíc tvým tajemstvím a snům a věřila jsem, že život prostě nemůže být lepší. Chodili jsme na dlouhé procházky, běhali jsme v parku, jezdili v autě, zastavili se na zmrzlinu (mně jsi dal jen kornoutek, protože prý zmrzlina není dobrá pro psy) a dřímala jsem na slunci, když jsem čekala na tvůj příchod domů na konci dne. Postupně jsi začal trávit víc času v práci a byl jsi zaneprázdněn svojí kariérou a víc času jsi věnoval hledání lidského partnera. Čekávala jsem na tebe trpělivě, utěšovala tě, když jsi měl zlomené srdce a byl jsi zklamaný. Nikdy jsem ti nevyčítala špatné rozhodnutí, vždy jsem nadšeně vítala tvůj příchod domů a radovala jsem se s tebou, když jsi se zamiloval.
Ona, teď tvoje žena, není "pejskař" - ale i tak jsem jí přivítala v našem domě, snažila jsem jí projevit svou náklonnost a poslouchala jsem ji. Byla jsem šťastná, protože ty jsi byl šťastný. Potom přišly děti a já byla vzrušená spolu s tebou. Fascinovala mě jejich růžovost, jejich vůně a též jsem se chtěla o ně starat. Ale ty a ona jste se obávali, že by jsem jim mohla ublížit a já jsem trávila většinu času zavřená v jiném pokoji nebo v kleci. Ach, jak jsem je chtěla milovat, ale byla jsem se "zajatcem lásky". Když vyrostly, stala jsem se jejich kamarádkou. Věšely se na mou srst a tahaly se za ni nahoru, na své vratké nožičky, strkaly mi prstíky do očí, zkoumaly moje uši a dávaly mi pusinky na nos. Milovala jsem to všecko okolo nich a jejich dotyk - přestože tvůj dotyk byl teď takový ojedinělý - a kdyby bylo třeba, bránila bych je vlastním životem. Vkrádala jsem se do jejich postelí a poslouchala jejich trápení a tajné sny a spolu jsme čekali na zvuk tvého auta na příjezdové cestě. Bývaly časy, že když se tě zeptali, jestli máš psa, ty jsi vytáhl z peněženky mojí fotku a vyprávěl si jim o mě příběhy. V posledních letech už jen povíš "ano" a změníš téma.
Už nejsem "tvůj pes", ale "jen pes" a rozčilují tě všecky výdaje na mě. Teď máš velkou pracovní příležitost v jiném městě a ty a oni se budete stěhovat do bytu, kde není dovolené mít zvířata. Udělal jsi správné rozhodnutí pro svoji rodinu, ale byly časy, kdy já jsem byla tvá jediná rodina. Byla jsem vzrušená z cesty autem, ale když jsme přijeli k zvířecímu útulku, bylo tam cítit psy a kočky, strach a beznaděj. Vyplnil jsi papíry a řekl dvěma ženám, které si mě přebíraly: "Vím, že jí najdete dobrý domov." Pokrčily ramenem a věnovaly ti bolestný pohled. Poznaly reálnost umístění psa ve středním věku, i když s "papírama". Musel jsi vyprostit prsty tvého syna z mého obojku, když křičel "Ne, taťko! Prosím, nenechej je sebrat mého psa!" A já jsem měla o něho starost. Jakou lekci jsi mu to právě dal o přátelství a věrnosti, o lásce a zodpovědnosti a o úctě k celému životu? Rozloučil jsi se se mnou poplácáním po hlavě, vyhnul jsi se mému pohledu a zdvořile si odmítl vzít si můj obojek a vodítko.
Pospíchal jsi, protože jsi měl nějaký termín a teď mám jeden i já.
Když jsi odešel, ty dvě milé pani řekly, že jsi pravděpodobně o všem věděl několik měsíců dopředu a neudělal jsi žádný pokus najít mi nový domov. Potřásly hlavou "Jak jenom mohl?" Věnují nám tu v útulku tolik pozornosti, kolik jim to jejich nabitý rozvrh dovolí. Krmí nás, samozřejmě, ale moje chuť k jídlu se ztratila už před mnoha dny. Nejdřív jsem vyskočila a pospíchala ke vchodu vždy, když někdo procházel okolo mého kotce, doufajíc, že jsi to ty, že jsi změnil názor - že to celé byl jen zlý sen… a nebo jsem doufala, že to bude aspoň někdo, kdo se o mě zajímá, někdo kdo mě zachrání. Když jsem si uvědomila, že nemůžu soupeřit o upoutání pozornosti s hravostí šťastných štěňat, neuvědomujících si svůj osud, ustoupila jsem do nejvzdálenějšího kouta a čekala jsem.
Slyšela jsem její kroky, když pro mě přišla na konci jednoho dne a kráčela jsem za ní uličkou do oddělené místnosti. Velmi tichá místnost.
Dala mě na stůl, poškrábala za uchem a pověděla mi, abych se nebála. Srdce mi bušilo v předtuše toho, co přijde, ale míchal se v tom i pocit úlevy. Zajatec lásky odešel v příběhu dní. Jak už to mám v povaze, víc jsem se strachovala o ni. Břemeno, které nosí, ji hrozně tíží, a já to vím stejně, jako jsem poznala každou tvou náladu. Jemně mi oholila přední nohu a slza stekla dolu po její tváři. Oblízla jsem její ruku stejně jako jsem byla zvyklá tebe utěšovat před mnohými roky. Odborně vsunula jehlu do mé žíly. Pocítila jsem píchnutí a studenou tekutinu proudící do mého těla, ospale jsem si lehla, podívala jsem se do jejích milých očí a zamrmlala jsem "Jak jsi mohl?" Možná protože rozuměla mé psí řeči, řekla: "Je mi to tak líto." Poplácala mě a honem mi vysvětlovala, že je to její práce zabezpečit, že půjdu na lepší místo, kde mě nebudou ignorovat, týrat ani zanedbávat, a kde se nebudu muset bránit - místo plné lásky a světla, tak odlišné od tohoto místa na Zemi. A s posledním zbytkem mé energie jsem se jí snažila přesvědčit zavrtěním mého ocasu, že moje "Jak si mohl?" nebylo myšlené na ní. Bylo to určené tobě, můj milovaný pane, na tebe jsem myslela. Budu na tebe myslet a čekat navždy. Kéž by ti každý v tvém životě prokázal takovou věrnost.

-
Poznámka autora:
Pokud vám článek "Jak jsi mohl" vehnal slzy do očí tak jako mně, když jsem ho psal, je to proto, že je to příběh složený z osudů miliónů zvířat, které umírají každý rok v amerických útulcích. Vítaná je snaha všech, co by chtěli článek dál šířit pro nekomerční účely, pokud připisují poznámku s autorským právem. Prosím použijte ho na vzdělání lidí na svých stránkách, časopisech, na informačních tabulích útulků a veterinárních ošetřovnách.

Děkuji, Jim Willis

Tábor

23. srpna 2013 v 14:22 | Twotika |  Blbosti
Hej, kdo si ještě nevšiml, tak jsem se se včerejším dnem vrátila ze skoro třítýdenního tábora. Kdo by měl otázky, bylo to velmi fajnové. Pobavila jsem se s bývalými přáteli, protože jsem tam byla poprvé v roce 2009 a tam se lidé moc nemění. Tento tábor je umístěn mezi lesy u vesnice Budislav, která se nachází u Litomyšle. Je zaměřený každý rok jinak. Když jsem tam byla poprvé byl to pravěk, podruhé Egypt, potřetí indiáni a teď vikingové. Podle mě byl nejlepší pravěk. Ne, není to proto, že náš tým vyhrál, ale proto, že jsem tam byla poprvé na tak dlouho a ještě odloučená bez mobilu. Vlastně jen z dopisním papírem, tužkou, oblečením a vysokým sebevědomím. Poznala jsem fajn lidi. Jenže to byli minulé roky. Tenhle rok byl velmi vyjímečný v tom, že moje nejlepší táborová kámoška, tam byla naposled. Skoro jsem to obrečela, ale jenom skoro. Jo shrnutí jen tak na závěr, bylo to fajn a doufám, že mě tam naši pustí zase.

Vaše dlouho ztracená Tw. :D

Šíleně, šílený sen

2. srpna 2013 v 14:53 | Twotika |  Trochu normální
Tak jo pro tohle nejde jiný náze, protože tenhle sen co se mi zdál, byl šílený a jiný název pro něj nebyl. Je to trochu sprostý, tak si to kdyžtak nečtěte, jestli vám to bude vadit.

Šíleně, šílený sen

Já s mojí kamarádkou Kokou, jsme jeli do nějakého města na nákupy. V tom obchodě jsme zabloudily a pak jsme viděy masnu, kterou jsme hledaly. Vešly jsme dovnitř a chvíli si tam povídaly. Pak jsem uviděla Denise. ,,D-sek!" vykřikla jsem na celý obchod a s Kokou jsme se začaly hrozně smát. ,,D-sek má hustý nagelovaný vlasy." řekla jsem po výbuchu smíchu. Koka přišla těsně za ně. ,,Maximálně jeden!" řekne. Denis se lekne otočí se a Koka vyprskne smíchy a poprská mu obličej. Já se začnu smát s ní. Pak jsme nakoupily salámy a sýry a jely jsme domů. Jenže mě přepadli na ulici a zavlekli do věže. Denis mě z věže zachránil a pak tam přišla Koka. S Kokou si tam povídali a Denis se k ní přibližoval. Koka od něj poodešla. ,,Proč se kě mě přibližuješ?" zeptala se ho a on se hloupě usmál. Pak tam přišla Tika (kacerkam) a někdo do ní strkal, že málem porazila Denise. ,,Pozor! Do mě můž strkat jenom Nikolka (Koka)." řekl s úšklebkem. Potom tam přišla Denisa a začala brečet směrem ke mě. ,,Já tě měla hrozně ráda Twotiko!" a povídala něco o SMSkách. Po chvíli přišla Danča, že o žádných SMSkách neví, že si to Denisa vymyslela. Přišel tam také Kuba a se mnou a s Tikou si dal trojku. Pak ten sen skončil a já se probudila.

Fotografie - voda atd.

2. srpna 2013 v 14:25 | Twotika
Jo jo, zbláznila jsem se, ale nemohla jsem si pomoct a tak jsem něco vyfotila ... Bude se to většinou týkat vody, a upozornňuji, že vše nebude ve výborné kvalitě.. Nemám dobrý foťák.


Tak tohle je můj první pokus. Vím je takový nepovedený, ale lepší to být nemůže. Teda s mým foťákem ne.. :D


Tak, vím je to špatně viďet, ale je to pes ve vodě. Nesmí nad tím oplívat krásou, ale ta fotka mi přijde hezká.


Tak tahle fotka, je podle mě nejhezčí. Je to tenpřechozí pes. Zapoměla jsem dodat, že se jmenuje Coryna.


Tak a tady je další fotka Coryny. Podle mě se moc leskne, ale to nic nemění na tom, že jako pes je hezká... I když divoká :D