Milencům patří svět - Úvod

30. září 2013 v 20:21 | Twotika |  Romantika

Tak konečně jsem se rozhoupala a začala v hlavě smýšlet příběh o lásce. Doufám, že se bude líbit, ale teď už k příběhu, jinak bych se tu moc rozepsala.


Nové ráno, prolétlo mi hlavou, když mě probudila známá písnička, kterou jsem měla na budík. Hned mi bylo jasné, že musím vstávat a přichystat se do nové školy. Měla jsem z toho strach, ale i radost. Konečně jsem nemusela být v tom uhozeném městě, které bylo pro mě utrpením. Rodiče jsem měla rozvedené a právě jsem se rozhodla bydlet s mámou. ,,Kathelen! Vstávej." křikla na mě má o rok mladší sestřička Bren. ,,Neboj se Bre, už jsem vzhůru!" odpověděla jsem jí a vyhrabala se z vyhřáté postele.
Oblékla jsem se do černé sukně s černými silonkami a k tomu jsem měla vybrané rudé tričko s lesklým nápisem ,,I love him!". Přešla jsem do koupelny a podívala se na svůj vybledlý výraz a své rozcuchané blonďaté vlasy. Omyla jsem si obličej a ročesala jsem si vlasy. Nanesla jsem na něj trochu make-upu a načernila si řasy. Když jsem se podívala na své veliké zelené oči a viděla, že už nic víc udělat nemohu.
Vyšla jsem z koupelny a sešla dolů do kuchyně. ,,Dobré ranko!" pozdravila jsem mamču a sestru. Mamka mě sjela pohledem a spokojeně kývla. ,,Copak mami? Čekala jsi Emo styl?" zeptala jsem se s humorem a nalila si kafe. Sestra se zasmála. ,,A kde máš tašku Kat?" zeptala se mě Bren a já vyletěla nahoru jako když mě za zády hoří. Když jsem sešla dolů i s taškou měla jsem lupínky na stole. ,,Děkuju, mami." řekla jsem a snědla jsem lupínky.
Když jsem dopila poslední doušek kafe zvedla jsem se k odchodu, školu jsem neměla daleko a tak jsem šla skoro ve čtvrt. Nazula jsem si kozačky, popadla tašku a vydala se směrem ke škole. Když jsem vešla na školní parkoviště, všechny oči se na mě obrátili. Věděl jsem,že to bude zajímavý příchod, když jsem přišla přesně v polovině roku. Chlapecké oči mě znervózňovali. Věděla jsem, že nevypadám špatně. Jako vysoká dívka s dlouhými vlasy až po stehna a dlouhými nohami jsem byla vždy populární.
Najednou se ke mě přihrnula menší dívka s černými krátkými vlasy. ,,Ahoj, ty jsi tu nová, že? Já jsem Abbygail, ale všichni mi říkají Abby. Do jaké třídy jdeš?" vyhrnula na mě a připojila se ke mě. ,,Ahoj, já jsem Kathelen, ale všichni mi říkají Kat a jdu do 9. B." odpověděla jsem jí. ,,Jéé tak to máme společnou cestu." řekla a zamířila do třídy. ,,Pojď sedni si tady. Je tu jediné volné místo." vychrlila na mě a posadila mě do poslední lavice u okna. Sama si sedla přede mě. ,,Počkej, máš vůbec rozvrh a věci?" zeptala se mě najednou. ,,Nemám." odpověděla jsem zmateně, ale to už zvonilo a do třídy vešla učitelka.
,,Takže dobrý den třído! Posaďte se." řekla přísně vypadající učitelka. ,,Vítám tu novou tvář. Mohla by si se prosimtě představit?" zeptala se a koukala na mě. Studenti vystopovali její pohled a koukali na mě. V lavici jsem se postavila. ,,Takže já jsem Kathelen Reindeouxová, ale říkají mi Kat. Je mi 15 let a přistěhovala jsem se sem z Evropy. Anglie je moje rodná země, takže jsem ráda, že jsem zase tady." řekla jsem a zase se posadila. ,,Děkuju Ti." pronesla učitelka.
Zbytek dne proběhl normálně. Jen se mi představil kluk jménem Dominik. Byl vysoký, svalnatý a hnědovlasý. Ostatní kluci jen koukali z povzdálí a obdivovali Dominikovu odhodlanost. Pak bylo jen slyšet obdivuhodný slova, jak s ním promlouvali. Když jsem došla domů, ještě tam nikdo nebyl. Udělala jsem si domácí úkoly a šla si koupit sešity, které jí napsali učitelé. V papírnictví jsem potkala Dominika.... Pokračování příště
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Danča Danča | Web | 1. října 2013 v 7:08 | Reagovat

O_O supr :-D

2 Twotika Twotika | E-mail | Web | 1. října 2013 v 15:57 | Reagovat

[1]: Děkuju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama