Poznání krásy 4.

14. září 2013 v 15:24 | Twotika |  Normální a ani moc nezblázněné...


Tady je další díl příběhu o koních...

Kamila s Petrou a Martinou šli z oběda a měli chuť si zajezdit na koních. Larsen byl velmi statný koník, který uměl skvěle poslouchat. Už měli obježděné všelijaké trasy, jenže dnes se dostali z cesty. ,,Holky?" zeptala se za chvíli Petra. ,,Nezabloudili jsme takhle náhodou?" Zastavily koně a sesedli z nich. Přivázali je ke stromu a šli se kouknout po okolí. Kamila odhadovala, že byli hodně daleko. ,,Myslím si, že jsme až někde za městem." řekla Martina vystrašeně. ,,Porušili jsme pravidla, budeme mít průšvih!" křikla Petra. ,,Ty se zajímáš jen o průšvihy?? Nezajímá tě jak se dostaneme zpátky?!" zařvala na celé kolo Kamila a Petru tím umlčela. Pak viděla jak se Martina vyděšeně kouká směrem, kde byli koně. Otočila se a ztuhla. Koně byli pryč. Petra se škodolibě zasmála. ,,Tak a tady je vidět tvoje blbost Kamilo! Měli jsme jet někam, kde to známe a né sem do tmavého lesa!" obvinila jí. Martina se postavila těsně před Petru. ,,Teď není čas na tvoje nekonečný obviňování! Musíme najít koně a pak se dostat zpátky!" vmetla jí do tváře a Petra se uraženě otočila. ,,Hledejte si samy, já si najdu Maulin sama." křikla přes rameno a nakvašeně odešla. Kamila s Martinou se na sebe překvapeně podívali. Bylo jim jasné, že Petry výbušná povaha se nedá nijak ovlivnit. Tak trhly rameny a vydaly se cestou na druhou stranu, kde byli přivázaní koně. Vydali se společně od stromu doprava. Po chvíli vyšli lesem na nějakou mýtinku, kde uslyšeli vyděšené řehtání. Znělo naléhavě a vystrašeně. ,,Nejspíš jsou někde zavřený." prohodila jen tak Kamila. Po chvíli viděly přijíždět dodávku s přívěsem. Muž vystoupil z dodávky a otevřel přívěs. ,,Tak, za tebe mi velmi hezky zaplatí." řekl nadšeně a vyvedl ven Larsena. Kamila přidušeně vykřikla a chtěla vyběhnout koni na pomoc. Martina jí ale včas zarazila. Když muž zalezl, z přívěsu vylezla Petra celá od sena. Kývla na holky, ať přeběhnou k ní. Martina s Kamilou se na sebe podívaly a už pelášily k Petře. ,,Holky, je to nějakej blbeček co si mě nevšimnul, když sem byla shoulená v rohu, takže je určitě slepej jak patrona." řekla Petra a jak to dořekla ztichla, protože uslyšela kroky. Dívky strnuly a vyděšeně hleděly jedna na druhou. Pak uslyšeli vrznutí vzdálených dveří. Petra vykoukla zpoza přívěsu a ztrnula. ,,Museli jsme vjet na cizí pozemek, protože támhle je zamčená brána." řekla Petra a otočila se na Kamilu. ,,Myslím, že to je práce pro někoho, kdo se v dětství vlpoupával, do zamčených pracoven rodičů." řekla Petra. Martina se na Kamilu zašklebila. ,,Nejdřív musíme zachránit koně." řekla Kamila. ,,Jedna musí odlákat pozornost lupiče. Druhá osvobodí koně a já... Já otevřu bránu." dodala Kamila. ,,Máte někdo spinátko, který můžu použít na otevření brány?" zeptala se nakonec a ochotná Martina jí podala spinátko. ,,Tak jdemde na to. Kamilo, ty čekej tady a počkej až ti pokynu, že mám koně. V tu chvíli Petra bude odlákávat lupiče a ty Kamilo zahvízdáš. My víme že to umíš a Petra bude mít nastražený sluch." řekla Martina a Petra s Martinou se vydali na cestu. Kamila si sedla k přívěsu a čekala. Viděla jak Petra přelézá plot a pak slyšela zvonek. Když se Kamila otočila, viděla, že Martina zmizela ve stájích, když se otočila na druhou stranu směrem k Petře, došlo jí, co Petra dělá. Odlákává pozornost lupiče tím, co jí napadne. V tomhle případě jí napadla návštěva. Koukla se ke stájím a tam viděla vykouknlou Martinu. Petra už byla u lupiče doma a Martina zuřivě mávala na Kamilu. Kamila vyskočila a běžela k bráně, nebyla to taková dálka, jak se zdála. Spinátko svírala, křečovitě v ruce. Přelezla bránu a viděla Martinu jak spěchá se třemi koňmi. Rychle otevřela spinátkem bránu a ta se potichu otevřela. Martina už byla za vraty. Kamila hvízdla a pak se ozval zděšený Petřin výkřik....

Pokračování příště!!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama