Wolves Fortune aneb Vlci Štěstěny 3.

2. září 2013 v 20:52 | Twotika |  Bláznění aneb nadpřirozeno vede

Tak a je to tu zase! Další očekávaný díl Wolves Fortune aneb Vlci Štěstěny!


Slyšela jsem hlasy. ,,Hej! Probuď se!" Nevěděla jsem, kde jsem. ,,No tak! Tastie, vstávej!" Slyšela jsem a na své jméno jsem zareagovala. Že bych byla doma? Myslela jsem si najivně. Otevřela jsem oči a hned jak jsem je otevřela věděla jsem, že to byla chyba. Opětovně jsem zavřela oči a držela jsem je pevně zavřené. ,,No hurá!'' křikl teď už známý mužský hlas. ,,Konečně jsi vzhůru! Počkej nespi zase! Je den! Tastie otevři ty oči sakra!" křikne výhružně. ,,Co z toho budete mít!" vykřiknu a naštvaně se preštím do hlavy. Jenže překvapí mě, jak to zaduní. Vylekaně otevřu oči a podívám se na čem ležím. To si ze mě děláte srandu? Na ošetřovnu nebo něco tomu podobného mě vodit nemuseli. Pomyslím si ukvapeně. ,,Musim jít domů." řeknu a zvednu se. Odejdu ke "dveřím" a míním odejít. Tam mě zastaví, někdo kdo se vydává za mé "pravé rodiče". To mě ještě víc rozčílí. ,,To si nemůžu dojít pro oblečení?!" prskám. Hrozný, zlý. Co si o sobě myslí?! Zastoupí mi cestu a mile se usmějí. ,,Nepřetvařujte se, není to nic platný!" křiknu na ně. ,,Všichni jste tu jako mrtvý! Žádná sranda, nic!" prskám na všechny strany. ,,Uklidni se!" křikne muž, kterého jsem tu ještě neviděla. Posoudila jsem, že je to vůdce. ,,Nebo co jako?! Necháte mě umřít žízní a hladem?!" křiknu na něj. Podle jeho výrazu mi dojde, že jsem to přehnala. ,,Dobře, kdo teda jste?" zeptala jsem se. Promluvil muž, který mě trochu uklidnil. ,,Já jsem alfa, jmenuji se Wergatt a tohle je má smečka." Postupně se představí celá smečka a mě zaujme jeden kluk se jménem Darwitt, který se objevil za mnou a představil se jako poslední. ,,Mě asi všichni znáte. Nejspíš líp, jak já sama sebe." řeknu. ,,Takže jak víš jsi Tastie, ale tvé vlčí jméno je Deark. Všichni ti budeme říkat Deark, tak si zvykni." promluví má opatrovnice pro nejhorší případy. ,,Vlčí jméno?! To jakože jsem jako vy?" zeptám se vyděšeně. Darwitt se zasměje. ,,No snad mi nechceš říct, že si se ještě neproměnila." Směje se mi, když vydí můj znechucený výraz. ,,Mohla bych se jít vyspat? Jestli mám teda kde?" zeptám se z jistou hořkostí v hlase. Paloma, jakoby má náhradní matka, mě dovede do mého jeskynního pokoje, který je krsně vybaven. Mám tam i šatník a krásné oblečení. Postel mě zaujmula nejví, protože jsem byla hrozně unavená. Převlékla jsem se do něčeho co vypadalo jako pyžamo a zalehla do postele. V tu ránu jsem spala.
Nenechali mě spát dlouho a někdy v noci mě vzbudil křik.

Pokračování příště!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama