Wolves Fortune aneb Vlci Štěstěny 4.

4. září 2013 v 20:42 | Twotika |  Bláznění aneb nadpřirozeno vede


A je to tu zase...


Probudil mě děsivý křik. //Co se to děje?// Pomyslela jsem si a vylezla z postele. Uviděla jsem světlo před mým "pokojem" a vylekala jsem se když se zahlédla stín. Vykoukla jsem ze "dveří", které byli spíše závěsy, ale teď mě to nezajímalo. Zajímalo mě, kdo to křičí. A proč vlastně křičí. Pak jsem zahlédla vyděšenou Samanthu, jak třeští oči před sebe. Chtěla jsem vykřiknout, ale nešlo to, protože jsem viděla mrtvého mého budoucího nastávajícího, teda bejvalého. ,,Co se mu stalo?" zaslechla jsem alfův hlas. //To si děláte srandu. Jsem tu jen chvíli a už je tu někdo mrtvý.// Pak mě napadla spásná myšlenka a zlomyslně jsem se usmála. Viděla jsem jak Samantha odchází s Alfou a tak jsem rychle přiběhla k Pirterovi a uviděla tu spoušť, jak to viděla Samantha. Vyděsila jsem se a rychle jsem zaběhla zpět do komůrky, kde jsem spala. Zavrtala jsem se pod peřinu a poprvé zalitovala, že jsem sem kdy šla. Brečela jsem, protože se mi stýskalo po rodičích. ,,Mami, pomožte mi!" řekla jsem potichu a pak jsem si všimla postavy v rohu jeskyně. Posadila jsem se na posteli. ,,Kdo je tam?" zeptala jsem se a chvíli jsem si připadala jako blázen. Pak postava přistoupila blíž a já hned věděla, kdo to je a kdo zavraždil Pirtera.

*****

Šel jsem za Deark a potkal jsem Pirtera, který mě chtěl zastavit. Nevěděl jsem co se ve mě skrývá a tak jsem ho zabil. Pak jsem se proměnil zpět a zastyděl sem se. Jenže jsem neměl čas, takže jsem běžel jinam. Pak jsem uviděl Samanthu jak vykřikla a zírala na Pirterovu mrtvolu. Byl jsem už na konci chodbičky co vedla k Dearčiným rodičům a tak jsem se schoval v rohu. Samanthu odvedl Wergatt. Pak vyběhla Deark a všechno pokazila. Věděl jsem, že se musím někam schovat. Jenže nebylo kam a času bylo málo. Tak jsem vběhl do jednoho z pokojů a pak jsem zaklel, protože jsem vběhl do Dearčinýho pokoje. Jenže nebyl čas a tak jsem tam musel zůstat. Schoval jsem se do rohu. Jenže jak vběhla a vlezla do postele. Věděl jsem, že to byla chyba. Viděla mě. A jak se zdá, tak mě i poznala. ,,Ty! Prachsprostej parchante!" křičela. Nezajímalo mě to. ,,Ano jsem to já. Jsem Dobso." řekl jsem klidně a ona ztichla. ,,Ty... Ty jsi ho zabil." řekla už klidněji. Přikývl jsem a ona udělala nemilé rozhodnutí. Zírala na mě a vypadalo to, že chce začít křičet. Jenže bylo pozdě. Stalo se to co se mělo stát už před mnoha lety. Stala se naší právoplatnou členkou.

Pokračování příště!

Prosím pište názory jak se to líbí a co chce zlepšit. Děkuju.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama