Wolves Fortune aneb Vlci Štěstěny 7.

14. září 2013 v 16:33 | Twotika |  Bláznění aneb nadpřirozeno vede

A po "dlouhé" době je tu zase další díl!

Já se bojim, pomyslela jsem si a pak jsem se proklínala, protože jsem si uvědomila, že jako vlci se pomocí myšlenek dorozumíváme. Neboj se, už jsme skoro tam vidíš? Okraj lesa. Tady se proměníme. řekl mi Darwitt. Samantha a Klaiden se v mysli smáli. Já se na ně nechápavě otočila, ale touž jsem se musela proměnit. ,,Co se smějete?" zeptala jsem se. ,,Deark, došlo ti, že možná bude někdo doma?" zeptala se Samantha a zase se zasmála. Chvíli jsem se zamyslela. ,,Ne nikdo není doma, mají odpolední a vrátí se tak v jedenáct večer. A jak znám rodiče, tak se ještě zastaví v hospodě." řekla jsem s klidem a zasmála se. Když jsme přišli k domu, rozbušilo se mi srdce. ,,Kolik je hodin?" zeptala jsem se Darwitta, protože všichni ostatní zůstali v lese a Katarina byla schovaná blízko domu a dávala dům pod neviditelnou ochranu, proti kouzlům a čarodějnicím. ,,Bude sedm hodin." odpověděl mi. Vyndala jsem klíč zpod okapu a odemkla dveře. Potichu jsme s Darwittem vešli dovnitř. Vyšlapaly jsme schody nahoru a já se zastavila před ložnicí rodičů. Přiložila jsem ucho na dveře a chvíli poslouchala. ,,Nikdo tu není." řekla jsem šeptem, i když jsem věděla, že tu nikdo není. Darwitt vešel do mého pokoje. Zadělal žaluzie, které nepouštěli světlo ven a ani dovnitř. Potom rozsvítil. Sedla jsem si na ustlanou postel. Pamatovala jsem si, že jsem jí nechala neustlanou, když jsem odešla. ,,Určitě tu byla máma a plakala." řekla jsem a zadržovala jsem slzy. Darwitt přešel přes místnost ke křeslu a sedl si do něj. ,,Darwitte, pověz mi to." řekla jsem. ,,Co Deark? Co ti mám říct?" zeptal se. ,,No jak jsem se dostala sem, k lidské rodině." naléhala jsem. Darwitt strnul a podíval se do země. ,,No..Ehm...Všichni jsme věděli, že pokud budeš opravdu vlkodlak, tak si k nám cestu najdeš a tak jsi prošla zkouškou...Před tvým narozením se smečka přemístila sem." řekl a já se na něj podívala. ,,Jakože, vy tady nejste pořád? My se budeme ještě stěhovat?" zeptala jsem se. ,,Dojdu k tomu Deark, neboj... Tvoje matka, Paloma, Měla těsně před porodem a tak Wergatt musel najít skrýš." odmlčel se a koukl na mě. Nevěděla jsem co si mám o tom myslet. ,,Takže, sem jste vůbec neměli namířeno, ale jelikož Paloma měla před porodem, tak se musela najít takováhle jeskyně, která je náhodou kousek od civilizace a úplnou náhodou to byla jeskyně, která byla vykotlaná do několika místností a tak jste jí zrekonstruovali a..." nenechal mě domluvit. ,,Ale ne, měli jsme namířeno sem, ale do jiné jeskyně, která je s touhle propojená, ale my jsme o tom nevěděli... No ale zpět k vyprávění. Když si se narodila, bylo všechno rozpracované a tak jsem byl pověřen, že tě mám odnést pryč od jeskyně. Jenže mě viděl tvůj otec a odehnal mě od tebe." odmlčel se a asi minutu mlčel. Byla jsem hrozně napnutá a nemohla jsem věřit tomu, že to není jen pohádka, ale skutečnost. ,,Vzal si tě sem... Původně jsi byla odkázána mě, ale jelikož jsem zklamal, Paloma se rozhodla nedat mi tě." řekl a smutně se zasmál. ,,Mám jednu otázku Darwe." řekla jsem a on se na mě podíval.... ,,Proč...."

Pokračování příště!!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama