Vlčí vytí 4.

13. října 2013 v 18:44 | Twotika |  Bláznění aneb nadpřirozeno vede



Tak a máme tu další díl Vlčího vytí! :D Doufám že to bude mega sranda! :D

Zmlka jsem a zírala na mýtinu. Mýtina byla obestavená malými domky. Na mýtině bylo vidětmalé děti jak dovádějí a křičejí na celý les. ,,Jaktože jsme je neslyšeli?" pošeptala nám Nikola. Užasle jsme si prohlíželi lidi a děti kolem. ,,Co to je?" zašeptala mi zděšeně do ucha Káťa a já sledovala její pohled. Ohlédla jsem se na Nikolu, která také koukala tím směrem. Byli tam samé řetězy. ,,Co to je?" zeptala jsem se Petra a pak si teprve všimla, že už s námi není a otočili se na nás všichni lidé co byli zrovna na mýtině. Zmlkla jsem a zabodla poled do země. Lidé k nám přišli blíž s nenávistným pohledem si nás měřili. O krok jsme couvli, ale někdo nás postrčil do kruhu. ,,Nechte je!" zařval cizí hlas a po chvilce se kruh rozpustil a k nám se přiřítil Petr. ,,Nesmíte dát najevo, že se bojíte, poznáme to." řekl a mi na něj vykulily oči. ,,Jak to poznáte?" zeptala jsem se a Káťa s Nikolou přikyvovali, jakože souhlasí. ,,No prostě to poznáme, pojďte za mnou... Musím vás ohlásit alfovi." řekl a pak se zarazil. ,,Alfovi?" pozvedla Nikola obočí a s Káťou jsme se na něj podezřívavě podívali. ,,No prostě pojďte za mnou." zadrmolil a už nás vedl mýtinou k největšímu malému domku. Petr zaklepal na dveře a trochu poodešel. Někdo pootevřel dveře. ,,Už ti je vedu." řekl Petr a muž otevřel dveře víc a přikázal nám vejít. Společně jsme se trošku zdržovaly, ale nakonec jsme vešly. Když jsme vešly a vzhlědly trchu jsme ztuhly.

Pokračování příště!

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama